Prolog (Ztracený svět)

28. února 2015 v 18:03 | ♥Sweet |  ♥ My fantasy story ♥
Byla jsem se v noci proběhnout do lesa, když…
Něco za mnou zašustělo.
Když jsem se otočila, byl tam vlkodlak z řad Sarieny.
"Sakra" pomyslela jsem si. "Toho sama nikdy nezvládnu"
Když jsem uvažovala, jak se z toho dostat, začala jsem být, čím dal nervóznější.
Musím se odsud dostat. On mě roztrhá jako pytel brambor.
Prsten! Ano, musím ho použít, ale Alera říkala, že je nebezpečný a nestabilní.
"Co se děje, kde jsi?" Ozval se mi v hlavě hlas Jacka.
Pořád jsem civela na vlka, chytila jsem se oběma rukama za spánky a rychle mu telepaticky odpověděla.
"Pomoc! Jsem na cestě k Maie je tu Sarienin vlkodlak.
"Za chvíli jsem tam, zůstaň v klidu, někde uvnitř máš vrozenou magii, má ji každý, zůstaň na živu, dokud nepřijdu."
Když mi slova dozněla v hlavě vlkodlak se na mě vrhl...


"Zatraceně" vykřikla jsem.
Byl moc rychlý, vyhnula jsem se mu jen tak tak, ale poškrábal mě.
"Fajn jak chceš" řekla jsem a vytáhla dýku. Rozběhla jsem se na něj.
Nemyslel si, že ho dokážu zranit a soustředil se jen na dýku. Když jsem byla už skoro u něj. V rychlosti jsem vytáhla druhou ostřejší a otrávenou dýku Athame. Nevšiml si ji a tak, když se vyhýbal té první, zabodla jsem mu otrávenou Athame do hrudi.
Zakňučel a zatvářil se překvapeně.
V očích mu zajiskřil vztek. "To ne" pomyslela jsem si. Když se naproti mě rozběhl věděla jsem ze mě zabije.
Sevřela jsem dýku pevně do ruky, až mi zbělaly prsty.
Když už byl skoro u mě vyskočila jsem co nejvýš a snažila se ho zasáhnou.
Minula jsem.
Než jsem stačila dopadnout na zem, tak se otočil a těsně před dopadem mě odhodil o 2 metry ke stromu.
Celá pomlácená jsem se zvedla a postavila se mu na odpor. Pokud to Jack nestihne a já zemřu, tak ne bez boje.
Tentokrát jsem počkala.
Když se vlkodlak rozběhl a skočil po mně, tak jsem se soustředila na magii v sobě, musí tam někde být každý ji má.
Doufala jsem, že mě zachrání, že ji probudím.
Když už byl vlkodlak nade mnou tak, že jsem cítila jeho dech. Věděla jsem, že je konec, nic se nestane a já teď zemřu.

V poslední chvíli do mě někdo strčil tak prudce, až jsem spadla na zem a vyhnula se vlkodlačím špičákům.
Byl to Jack. Jsem tak ráda, že ho vidím.
"Co blbneš? Řekl jsem, že se nemáš nechat zabít!"
"Promiň" odpověděla jsem.
Byla jsem zmatená. Jak se tu tak rychle dostal? Vím, že má jisté schopnosti, ale teleportace? Zachránil mě! Zachránil mi život!
Zavrčení vlkodlaka mě vytrhlo z mých myšlenek. (Ten jed asi moc nepůsobí) Cenil zuby a odhrnoval pysky. Tohle není dobré.
Jack byl ale vycvičený a tak jeho útok lehce odrazil.
To vlka rozzuřilo ještě víc.
Při posledním výpadku se rozběhl tak prudce na levou stranu, že když se Jack vyhnul. Stihl ještě místo sebe v poslední chvíli nastavit meč.
Vlkodlak neměl šanci se meči vyhnout, nabodl se na něj a mrtvý se svalil k zemi.
" Jsi v pořádku? " rozběhl se ke mně Jack a objal mě.
"Jo nic mi není, díky" odpověděla jsem v šoku.
"Jsem rád, že se ti nic nestalo. Nikdy bych si to neodpustil" hned jak to dořekl, tak mě políbil. (Pak jsem se probudila)

"Merylin vstávat! " křikla na mě máma.
"Jo už jsem vzhůru mami!"
To byl zase krásný sen.

Nebyl první ani poslední, Merylin už měla plno snů, ve kterých byla elfka s jménem Esmeralda nadpřirozenou mocí a strážcem Jackem. Byly to tak nádherné a živé sny, že ve chvíli, kdy se proti ní rozběhl vlkodlak, věřila, že opravdu zemře.
Tyhle sny milovala, každou noc se jí zdál nový napínavý příběh Esmeraldy. Milovala tu magii, nebezpečí a zázraky.
Občas uvažuje, jaké by to bylo být elfka jako Esmeralda. Žít její život, tak jak ho prožívá ve snech.
Vlastně by radši žila tam, v elfí vesničce Maie. Žádné úkoly, škola a konečně žádná matematika.
Z úvah ji ale vyrušila máma.
"Tak půjdeš už z té postele? "
"Jo už jdu" odpověděla jsem a v rychlosti se oblékla, učesala, umyla a už jsem běžela dolů nachystaná na snídani.

K snídani byly lívance s jablky, mňam!
Snídaně byla úžasná.
Ve spěchu jsem si naházela věci do batohu a běžela na autobus. "Zase další nudný školní den" pomyslela jsem si.
To jsem ale ještě ani v nejmenším netušila, co mě čeká…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám psát dál? (další kapitoly)

Ano, je to super 68.8% (11)
Jo, ale skus něco zlepšit 18.8% (3)
Ne, nelíbí se mi to, nepokračuj 12.5% (2)

Komentáře

1 Tessy Tessy | 28. února 2015 v 19:06 | Reagovat

Wow! Seš super úžasná, kdybych jen byla tak dobrá jako ty, ale jako fakt SUPER!! :D

2 ♥Sweet♥ ♥Sweet♥ | Web | 28. února 2015 v 20:17 | Reagovat

Jéé děkuji mooc :)

3 Reya Reya | Web | 5. března 2015 v 19:52 | Reagovat

Ahoj, paci sa mi to, rada by som dalsiu kapitolku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama