Říjen 2015

Jsem mimo... divná atmosféra?

28. října 2015 v 9:13 | Ell ♥ |  My thoughts...
Poslední době jsem docela dost mimo, ale nepozoruji to jen u mně ale i u mojich kamarádů. Jako by na nás všechny na jdenou i s podzimem dolehla pochmurná nálada, která nás nutí přemýšlet nad věcmi na které se snažíme zapomenout. Nebo to je tím, že se blíží vánoce a já jsem pořád singl? V poslední době jsem taik mimo, že mně nenapdají žádné nápadité články na blog, (proto taky ta neaktivita) na wattpad atd. Mám tho až nad hlavu a moje vyrovnávání s temihle problémy?
Budete si divit, ale ne neřežu se! Boxuji do kreve! Je to lepší? Základ je v tom vlastně stejný cítíte bolest, která vám umožní na nic nemyslet...

Čas říct sbohem

28. října 2015 v 8:58 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Už tě vůbec nevídám,
stratil ses mi bůh ví kam.
V mysli mé tě pořád mám,
netuším už jak jít dál.

Myšlenky mé mně mučí,
nenávist už ve mně pučí.
Proč jsi to jen udělal?
Opustil mně a šel dál?

Nevnímám nic kolem sebe,
jenom vzpomínky na tebe.
Měla bych se vzpamatovat,
žít bez tebe stále sama.

Odpouštím ti tvoje činy,
už tě nic nedrží se mnou.
Jsem jak znovuzrozená,
přišel můj čas říct ti sbohem...

Proč... žít?

23. října 2015 v 19:05 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Láska bolí jen toho, kdo opravdu miluje. Silná bolest se projeví v okamžik, kdy ztratíme něco hodně blízkého..Pocit, že naše tělo pomalu, ale jistě opouští naše duše, a naše tělo v plné bolesti umírá..světlo, které bylo dříve tak jasné, už pomalu zhasíná..její oči naposled pohlédnou k nebi a ptají se ,,Proč?'' Její tělo stydne, je zima, blíží se tma. Nikdo její tělo nevidí, jen její duše, která se nad ní sklání a pláče, jen ona ví jak a proč. Jenomže její tiché ,,Pomoc..'' nikdo neslyší, spustil se déšť..už ji nic netrápí, její bolest je pryč, všechna krev z jejích podřezaných rukou je na studené zemi, nastává klid, o kterém sníme my všichni...

Život pozpátku

14. října 2015 v 16:17 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Znáte ten pocit, když se vám přehraje život od začátku až do téhle chvíle. Tak přesně to se mi stalo, když to řekl: " Je konec" První jsem nechápala co tím myslí, ale pak jsem se vzpamatovala. "Jak konec?" To pro něho ty hezké chvíle nic neznamenaly? Zažili jsem toho spolu tolik... Před očima se mi právě přehrávaly všechny možné vzpomínky na nás. Na to jak jsme se poprvé políbili, na náš první smích, první milování... milovala jsem ho. To je teď všemu konec? To snad nemyslí vážně! Byla jsem smutná, zlomená a hlavně naštvaná. Když pro něho nic neznamenám tak spolu nemáme být.
"Prostě nejsem materiál na vztahy. Bylo to s tebou fajn, ale nechci se vázat" Takže to pro něho nic nebylo? Podle něho jsem nebyli ani spolu? Co to má znamenat?
"Jak to myslíš?"
"Prostě je konec! Už to nerozebírej. Můžeme zůstat kamarádi" Tak tohle jsem nechtěla slyšet. Chtěla jsem vysvětlení. Nedostalo se mi ho.
Prduce jsem se zvedla a vlepila mu facku. "Jak chceš, sbohem"
S krvácejícím srdcem jsem vyběhla z kavárny do které jsem před chvílí přišli SPOLU. Spolu jako pár. Spolu jakože MY. Jenže to už nejsme. Nejsme nic.
Se slazami v očích jsem se rozběhla před ulici. Jenže jsem se nerozhlédla.
Začaly troubit auta, uslyšela jsem náraz. Nic jsem nevnímala. Něco do mně narazilo.
Všude byla tma. Cítila jsem bolest a slyšela jsem houkání sirény a hlasy, kterým jsem nerozuměla. Ucítila jsem něčí telkou ruku na mé dlani, jeho vůni...
Ty vzpomínky na to jak mně držel mně zlomily... a pak už byla jen tma. V tu chvíli se mi život přehrál pozpátku...

Odlišná

7. října 2015 v 21:56 | Ell ♥ |  Témata Týdne
*Nevím jestli se to dá považovat za básničku nebo jen shrnutí myšlenek. Prostě mně to tak napadlo. Budu ráda za každý komentář i vyjádření názoru k mému "dílu" :-)

Odlišná


Nikdo mně nechápe,
nikdo mně nevidí.
Bloudím, jako duše bez těla,
sama tímhle světem.

Jsem jiná,
jsem "ta divná".
Nikdo mně nepochopí
a ani se nesnaží pochopit.

Nikdo mně nezná
a nenachází mé tajemství.
Tajemství duše,
tajemství srdce.

Útočníka odráží,
nikoho k sobě nepustí.
Chrání mně před láskou,
chrání mně před lidmi.

Běžím tam a zpět,
pořád stejný příběh.
Jen jiný čas, jiní lidé,
jiné okolnosti.

Všichni jsme stejní.
Všichni jsme lidi.
Nemilosrdní, nenávistiví,
prolhaní a mstiví.

Každý běží svůj běh,
svůj životní příběh.

Je to jen na nás
kým se staneme,
jak se odlišíme
a jak skončíme...

Ell♥

Hafo berušek na domech?

6. října 2015 v 16:25 | Ell ♥ |  Diary
Nevím jestli jste si všimli, nebo je to jen tady u nás, ale když jsem šla kolem několika domů, tak na nich bylo vždycky hrozně moc berušek (Slunéčko sedmitečné). Na nášem domě poletuje plno berušek a u kamrádky to je taky tak. Vůbec netuším kde se berou, ale začínají mně už štvát. Máte to tak taky? Všude je tolik berušek. Je to i u někoho jiného, nebo jen tady na vsi?
Ell ♥

Jsem jiná?

6. října 2015 v 14:32 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Každý z nás je jiný. Každý jsem se narodili jako originál, tak proč to měnit? Někteří se snaží dělat ze sebe hvězdu, něco co nejsou. Ale proč? Proč chceme být každý jako celebrity? I když se někdo přetvařuje a hraje si na někoho jiného, tak se jeho odlišnost ,a jeho vlastní já, nakonec projeví. Odlišnost je to nejlepší co máme. Přece byste nechtěli potkávat na ulici sami sebe a jen sebe. Já teda ne... Je lepší, když je každý jiný, každý odlišný. Vždycky se najde něco v čem si rozumíme v čem jsme podobní, stejní. Zajímavé a originální na vás je právě to odlišné.
Někdo se liší vzhledem, někdo názory.
Někdo má fialové vlasy jiní protestují.
Každý jsme jiní. Nezapomínejte, že protiklady se přitahují!
Ell♥

Kdybych se stala milionářem

1. října 2015 v 19:59 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Tak každý by nejspíš psal dlouhé seznamy, o tom co by si koupil atd. No já tak úplně nevím jestli bych vůbec chtěla být miliardářem. Nese to velké riziko. Ví o vás moc lidí. Máte více nepřátel. Můžete rychle klesnout na dno pokud moc utrácíte. Koupíte si villu a pak ještě co něco a najdenou z miliónu je tisíc a kdo bude platit účty za dům?
Takže na otázku kdybych byla miliardáře odpovídám: "Zabezpečila bych sebe a své blízké"
Nemusíte se mnou všichni souhlasit. Vaše názory? A co byste dělali vy?
Ell♥