Život pozpátku

14. října 2015 v 16:17 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Znáte ten pocit, když se vám přehraje život od začátku až do téhle chvíle. Tak přesně to se mi stalo, když to řekl: " Je konec" První jsem nechápala co tím myslí, ale pak jsem se vzpamatovala. "Jak konec?" To pro něho ty hezké chvíle nic neznamenaly? Zažili jsem toho spolu tolik... Před očima se mi právě přehrávaly všechny možné vzpomínky na nás. Na to jak jsme se poprvé políbili, na náš první smích, první milování... milovala jsem ho. To je teď všemu konec? To snad nemyslí vážně! Byla jsem smutná, zlomená a hlavně naštvaná. Když pro něho nic neznamenám tak spolu nemáme být.
"Prostě nejsem materiál na vztahy. Bylo to s tebou fajn, ale nechci se vázat" Takže to pro něho nic nebylo? Podle něho jsem nebyli ani spolu? Co to má znamenat?
"Jak to myslíš?"
"Prostě je konec! Už to nerozebírej. Můžeme zůstat kamarádi" Tak tohle jsem nechtěla slyšet. Chtěla jsem vysvětlení. Nedostalo se mi ho.
Prduce jsem se zvedla a vlepila mu facku. "Jak chceš, sbohem"
S krvácejícím srdcem jsem vyběhla z kavárny do které jsem před chvílí přišli SPOLU. Spolu jako pár. Spolu jakože MY. Jenže to už nejsme. Nejsme nic.
Se slazami v očích jsem se rozběhla před ulici. Jenže jsem se nerozhlédla.
Začaly troubit auta, uslyšela jsem náraz. Nic jsem nevnímala. Něco do mně narazilo.
Všude byla tma. Cítila jsem bolest a slyšela jsem houkání sirény a hlasy, kterým jsem nerozuměla. Ucítila jsem něčí telkou ruku na mé dlani, jeho vůni...
Ty vzpomínky na to jak mně držel mně zlomily... a pak už byla jen tma. V tu chvíli se mi život přehrál pozpátku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama