Březen 2016

Slepota- předsudky, povrchnost

28. března 2016 v 19:19 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Každý jsme někdy slepí... zaslepení okolním vlivem a manipulací. Vidíte jít po ulici 14 letou holku se svým dítětem za ruku a posmíváte se jí že je děvka, ale byla znásilněna. To je jen jeden příklad z mnoha lidské slepoty a nesoucitnosti. Jenže jaký je ten hlavní důvod, že každého odsuzujeme podle vzhledu, ještě dříve než by jsme znali jeho situaci? Většinou se ani pořádně nezamyslíme, že je na tom ta osoba úplně jinak a hned ji začínáme napadat, nebo si o ní myslet kdo ví co. Jenže proč? Proč jsme slepí a tak ovlivnění okolím? Jak je možné, že se tak lejce necháme zmanipulovat společností...osleponout. Věřím, že někteří lidi (ale moc jich není) na vzhled nedají, ale vyhledávají spíše povahu. Nejsou zaslepení okolím a nedělají si nic z toho, co na jejich nového (ne moc krásného) přítele/kyni řekne zbytek jejich party. Tihle lidi nejsou povrchoví, a já (i když to nerada přiznávám) patřím spíše k těm prvním (potvrchním) sice ne úplně, neodsuzuji lidi za to jak vypadají atd., ale i přes to mi na vzhledu hodně záleží a vím že ostatním taky. Takže co vy? Patříte spíše k těm zaslepeným (povrchnějším), nebo lidem s očima otevřenými (sledující lidskou povahu) ?

Temnota ve světle

21. března 2016 v 18:07 | Ell ♥ |  Témata Týdne
a světlo v temnotě... Znamená, že každý z nás máme v sobě cosi zlého (temného) a něco dobrého (světlého). Nikdo není jen dobrý nebo jen zlý. Nikdo není svatoušek ani ďábel. To co se snažím říct je že každý z nás v sobě máme i něco zlého. Nějáké temné stránky. Ne zrovna příjemné. Ale i v tom nejhorším člověku (příklad dám ve vrahovi) se skrývá malá špetka světla. Nemohl být zlý a nenáviděný vždycky, musel poznat aspoň malý kousek dobra (lásku, přátelství...). Když už by to nezažil, tak ji určitě spozoroval v dětství. Takže to světlo v něm můžou být hezké vzpomínky. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. A je to pravda. Když třeba prší a je bouřka, někteří se bojíte a myslíte si, že je to hrozné počasí. Tak zase tolik zlé není, protože díky dešti bude hodně vody a porostou květiny a příroda bude dále vzkvétat. No prostě všechno zlé je pro něco dobré a naopak. + Každý v sobě máme malý kousíček zla. Neříkejte že jste nikdy nic neprovedli ;)

Zítra to zkusím znovu

15. března 2016 v 16:36 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Vrať se zprátky na začátek,
nepolevuj, žádný svátek!
Drž se a jdi hrdě vpřed,
neodhalí tě žádný zvěd.

Neviditelný jako stín,
černý jako noční dým.
Proplížíš se nenápadně,
k tajemné základně.

Cíl je skoro na dosah,
náhle někdo mě odtáh.
Cítím cizí ruce na mých pažích,
vidím tmu nestálo to za hřích.

Chytám ty nelibé ruce,
a s rychlostí vytrhnu se.
Utíkám jak mi nohy stačí,
vidím světlo to něco značí.

Dobíhám až na konec léta,
tma a noc je ta tam.
Nevzdávám se splnit svůj úkol,
zítra to zkusím znovu dokud nezmizí můj tlukot...

Komedie života

7. března 2016 v 15:47 | Ell ♥ |  Témata Týdne
*Život je jedna velká komedie, stále si s námi hraje, a houpe s námi nahoru a dolů, jako na houpačce. My se však nesmíme nechat vyvést z míry. Stačí se usmát a svět je hned jiný...

Slunce svítí na louce,
ptáčci pějí slaďounce.
Rychle běžím směju se,
nic na zem nesrazí mě.
Cítím se jak královna,
nejkrásněji tajemná.

Pak zatáhne se obloha,
nebe se zbarví do černa.
Nálada má potemní,
už nejsem ta nejhezčí.
Natáhnu svou dlaň vzhůru,
a nebe mi seslalo kapek fůru.

Nebylo to takové jako předtím,
ve vodě vidím houpat se leknín.
Však nálady mé se jako počasí mění,
stačí se zasmát a přečkat to zamračení...

Zamykám si dveře?

1. března 2016 v 17:49 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Někdy mi příjde jakobych si sama zamykala před sebou zamykala dveře. Nejsem to tak úplně já, ale MŮJ strach, MOJE pochyby, atd. No jde vidět, že MOJE vinna to nejspíš bude. Jenže jak se toho zbavit?
Dám příklad. Moje mysl si vytvoří cíl "přiji si studovat na Harvardu." A najednou mi začnou naskakovat pochyby: "Neumíš anglicky! Na to nejsi dost chytrá! Nejsou na to peníze!" a hned mám plno překážek. Většinou nás tohle odradí, ale když ne, tak příjde strach. Strach z risku. "Je to moc daleko! Nebude tam rodina! Je to úplně jiná země!" atd. Pak už ten nápad teda opravdu zavrhnu a nechám ho jít.
Ale proč? Proč se nechám zastrašit vlastními myšlenkami? Ty pochyby nejsou reálné, některé jsou oprávněné, ale zatím tady nejsou. Tak proč si zamykat dveře sami před sebou? Proč si zamykat dveře před svými sny? Každý si své dveře musí otevřít sám, stejně tak jako je zavřel.
Neměli bychom hledat tu LEHČÍ cestu, ale měli by jsme měli hledat tu SPRÁVNOU. Tedy tu na které nás to bude bavit a budeme chtít po ní jít. Život je dat, tak proč ho neprožít naplno?