Červen 2016

Manuál pro život

20. června 2016 v 18:23 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Občas by se takový "manuál na život" opravdu hodil. No nemyslíte? Použili byste ho vždycky když byste něco řešili, potřebovali se rozhodnout co je správné, atd. Jenže to by byl život až moc snadný... Mě by to třeba nebavilo. Je přece super pocit něco vyřešit sám, bez pomoci, bez návodů přijít na řešení dané situace (nebo pro konkrétní případ... kam vlastně patřil ten zbylý hřebík..). Já mám z toho vždycky skvělý pocit, rozhodně lepší než když použiji návod.
Například když jsem stavěla židli... trvalo mi to určitě déle než by mi to travlo s návodem, ale když jsem na to konečně přišla, tak bylo skvělé si připadat zase o něco chytřejší. (Ha! Už umím postavit židli bez návodu!) Doufám, že jste mě aspoň trochu pochopili, co se vám tady tím snažím říct.
No pokud vím, tak žádný "manál pro život" ZATÍM nikdo nevymyslel a pokud by vymyslel, tak by ho používali jen lehoši. V životě jde přece o to překonat sám sebe, překonat ty překážky, které se nám do cesty staví, abychom byli zase silnější a posouvali své hranice. Z chyb se člověk učí, ale jak se chcete učit z chyb, když žádné neuděláte? Když máte ten hloupý návod? Nebyl by to už žádný život. Nebyl by to NÁŠ život, který bychom si tvořili sami, ale byl by to život podle návodu, někým už předem napsaný...
Můj názor na tenhle "návod" je takový, že kdyby byl, tak je opravdu zbytečný, protože by se z nás staly jen kopie ostatních uživatelů návodu. Já bych ho teda používat nechtěla. Co si o tom myslíte vy?

Poslední hřebík

13. června 2016 v 16:40 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Před půlnocí na hřitově,
hrobař tluče hrob.
V noci temné měsíc svítí,
jak za starých dob.

Naposled se skloní,
zalouct poslední hřebík.
Však zazvoní půlnoc
a z hrobu povstane jeho smrt.

Mrtvola ožila, hrobaře zabila,
když však půlnoc odbila, všechna těla zmizela.
Po činu zůstal tu jen ležet, poslední hřebík
co hrozař nestihl zabít...

Očima dítěte noci

6. června 2016 v 18:38 | Ell ♥ |  Témata Týdne
Kráčí potichu s nádechem smrti,
jen pach krve je mu při chuti.
Zavětří a cítí svou kořist,
krvácející, připraven ji ulovit.

Stopuje tu osamělou dívku,
uviděl ji i vzdálenou břízku.
Přibližuje se stále víc,
nad zemí létajíc.

Mezi stíny a nocí se ztratí,
dívce nic netušící dech se vytratí.
Zaútočil na její nevinnou duši,
její křik se rozezněl nocí...